Praktické lékárenství – 2/2019

www.praktickelekarenstvi.cz e11 AKTUÁLNÍ FARMAKOTERAPIE OSTEOPORÓZA – 1. ČÁST: ETIOPATOGENEZE, RIZIKOVÉ FAKTORY A DIAGNOSTIKA PRAKTICKÉ LÉKÁRENSTVÍ Osteoporóza – 1. část Etiopatogeneze, rizikové faktory a diagnostika Petra Matalová Ústav farmakologie LF UP a FN Olomouc Osteoporóza je považována za civilizační chorobu s vysokou prevalencí, a to nejen v průmyslově vyspělých zemích. Jedná se o chronické onemocnění skeletu, které je charakterizované sníženou mechanickou odolností kostní tkáně. Snížená pevnost kostí je důsledkem změn množství a kvality kostní hmoty a predisponuje ke zvýšenému riziku zlomenin. Nejdůležitějším preventivním faktorem je tvorba co nej- většího množství kostní hmoty zejména během prvních dvou dekád života, až do dosažení maximálního množství kostní hmoty (peak bone mass). Toho lze dosáhnout intenzivní, ale přiměřenou fyzickou aktivitou a dostatečnou výživou, zahrnující hlavně vápník, vitamin D a bílkoviny. Diagnostika osteoporózy se provádí jednak pomocí laboratorních markerů, ale hlavně pomocí dvouenergiové rentgenové absorpciometrie. U žen je nejčastější formou osteoporóza postmenopauzální, která je způsobená deficitem estrogenů. U mužů je ekviva- lentem osteoporóza z deficitu testosteronu. Sekundární osteoporóza se rozvíjí nejčastěji jako důsledek terapie glukokortikoidy, malnutrice, imobilizace, onemocnění jater a ledvin. Klíčová slova: kost, osteoporóza, rizikové faktory, diagnostika. KORESPONDENČNÍ ADRESA AUTORA: MUDr. Petra Matalová, Ph.D., petra.matalova@fnol.cz Ústav farmakologie LF UP a FN Olomouc Hněvotínská 3, 77515 Olomouc Převzato z: Interní Med. 2018; 20(5): 247–252 Článek přijat redakcí: 22. 6. 2018 Článek přijat k publikaci: 1. 11. 2018