Praktické lékárenství – 2/2019

www.praktickelekarenstvi.cz e18 AKTUÁLNÍ FARMAKOTERAPIE OSTEOPORÓZA – 1. ČÁST: ETIOPATOGENEZE, RIZIKOVÉ FAKTORY A DIAGNOSTIKA PRAKTICKÉ LÉKÁRENSTVÍ mělo být pomýšleno u rizikových pacientů (např. při dlouhodobém užívání kortikosteroidů). V současnosti se provádí měření denzity kostního minerálu (BMD– bonemineral density). Standardempro zjištění BMD je dvouenergiová rentgenová absorpciometrie (DXA, dříveDEXA), stanovující množství kostního minerálu v plošné projekci analyzovaného úseku skeletu (g/cm 2 ). Naměřená hodnota se srovnává s průměrnou hodnotou u mladých zdravých jedinců, odchylka od průměru stanovuje tzv. T-skóre, které urču- je v podstatě směrodatnou odchylku od průměru (SD). Každý pokles SD o jedna, představuje úbytek kostního minerálu asi o 10 %. Platí, že každým snížením denzity kostního minerálu o jednu směrodatnou odchylku se riziko fraktury zdvojnásobuje. Je-li tedy denzita snížena o 2,5 směrodatné odchylky, je riziko pětinásobné (28). Podle WHO následně dělíme naměřené hodnoty BMD do tří skupin  Normální BMD (T-skóre do -1,0 SD)  Osteopenie (T-skóre mezi -1,0 a -2,4 SD)  Osteoporóza (T-skóre -2,5 SD a nižší) Naměřený výsledek denzity kostního minerálu je možné porovnávat rovněž s průměrným výsledkem zjištěným u zdravé populace téhož po- hlaví a věku, který se označuje jako Z-skóre. Standardně měříme v oblasti lumbální páteře (L1-L4) a proximální části femuru (krček, trochanter, intershaft a Wardův trojúhelník. Speciální software DXA přístrojů umožňuje z denzitometrického scanu bederní páteře vypočítat tzv. Trabecular Bone Score (TBS), číselný index pro- storové inhomogenity trámčité kosti obratlových těl, jež má vztah ke struktuře trámčité kosti. TBS je na denzitě kostního minerálu nezávislým rizikovým faktorem zlomenin obratlových těl, proximálního konce kosti stehenní a hlavních osteoporotických zlomenin (25). Laboratorní markery Stanovení laboratorních markerů by mělo být nezbytnou součástí základního vyšetření. Jeho hlavním úkolem je odlišit jiné metabolické osteopatie, ev. identifikovat příčiny sekundární osteoporózy. K iden- tifikaci příčin sekundární osteoporózy je třeba vyšetřit krevní obraz, základní iontogram, jaterní testy, ureu, kreatinin, ELFO séra, CRP, FW, hormony štítné žlázy, pohlavní hormony a protilátky proti tkáňové transglutamináze. K diferenciální diagnostice poruch fosfokalciového metabolismu po- třebujeme mít vyšetřeno kalcium (+ ionizované kalcium), fosfor, hořčík, PTH, ALP, 25-OH vitamin D; odpady iontů do moči. Mezi specifické analyty k posouzení čistě kostního metabolismu patří následující: Kostní alkalická fosfatáza je jedním ze 4 izoenzymů alkalické fosfatázy. Je lokalizována v membránách osteoblastů, její hladiny podléhají cirkadiánním změnám. Osteokalcin je hlavním proteinem kostní hmoty, mimo kolagenu, váže hydroxyapatit v kosti. Používá se k monitorování léčby osteoporózy, při úspěšné léčbě se jeho hladiny snižují cca o 30 %. Specifickým markerem kostní resorpce je C-terminální telopeptid kolagenu typu 1 (CTx). Jedná se o fragmenty kolagenu I, je tedy specifický pro kostní hmotu. Jeho koncentrace podléhá značným cirkadiánním změnám, odběry krve je tedy nutné provádět nalačno, do deváté hodiny ranní. Používá se k monitorová- ní úspěšnosti léčby osteoporózy, kdy dochází ke snížení hladiny až o 50 %. Jako marker kostní tvorby se uplatňuje N-terminální propeptid prokolagenu typu I (P1NP). Vzniká při syntéze kolagenu I jako produkt osteoblastů, je tedy specifický pro kosti. Jako laboratorní marker je