Praktické lékárenství – 4/2019

www.praktickelekarenstvi.cz e12 AKTUÁLNÍ FARMAKOTERAPIE POLÉKOVÉ POŠKOZENÍ PLIC PRAKTICKÉ LÉKÁRENSTVÍ ku plicního edému po podání hydrochlorothiazidu) až několika let (např. rozvoj amiodaronem indukované intersticiální pneumonie), nej- častěji však v řádu týdnů až měsíců. Klinický projev se liší podle toho, zda polékové poškození plic vzniká akutně nebo chronicky. Akutní polékové poškození se rozvíjí např. v podobě difuzního alveolárního poškození s/ bez nekardiálního plicního edému, buněčné nespecifické intersticiální pneumonie (NSIP), granulomatózně infiltrativní intersticiální pneumonie nebo obrazem akutní eosinofilní pneumonie, zatímco chronické poléko- vé postižení představuje nejčastěji fibrózní typ nespecifické intersticiální pneumonie, obvyklé intersticiální pneumonie, organizující se pneumonie, deskvamativní intersticiální pneumonie nebo léky indukované sarkoidózy nebo vaskulitidy (12). Mechanismus vzniku a rizikové faktory polékového plicního postižení Většina patogenetických mechanismů, kterými dochází k poškození plicní tkáně, není známa, nicméně již bylo popsáno několik mechanismů:  Nejčastěji se rozvíjí působením reaktivních kyslíkových radikálů mezi plicními buňkami. Příkladem je poškození plic chemoterapeutiky, nejčastěji nitrofurantoinem. Poškození buněk vede k rozvoji zánětli- vé reakce se vznikem fibrózy. Působení volných kyslíkových radikálů omezují antioxidanty.  Přímý cytotoxický vliv na epiteliální buňky dýchacích cest včetně alveolů, endotel alveolárních kapilár. Působí tak například bleomycin stimulací fibroblastů.  Hromadění fosfolipidů v alveolárních makrofázích a buňkách II. typu. Dochází k infiltraci alveolárních makrofágů, které obsahují lamelární inkluze složené z fosfolipidů. Zvětšuje se jak objem postižených buněk, tak i jejich počet.  Lékové postižení plic může vzniknout i na imunologickém podkladě. Léčivo může aktivovat buňky imunitního systému jako hapten nebo imitací antigenu. Může se rozvinout léky indukovaný systémový lupus erythematodes (SLE) s tvorbou antinukleárních protilátek, většinou bez klinických příznaků. U léky indukovaného SLE se tvoří protilátky především proti histonům. Tyto mechanismy jsou ovlivněny mnoha rizikovými faktory organismu i zevního prostředí, zejména pak genetickou výbavou geny regulujícími metabolismus a imunitní reakce, věkem (nad 60 let), základní patologií plicní tkáně (plicní fibróza, zánětlivé plicní procesy, chirurgické zákroky, inhalace kyslíku, radioterapie), poškozením ledvin a interakcí s dopro- vodnými léčivy (12, 18). Často je problematické rozlišení mezi polékovým poškozením a exa- cerbací základního onemocnění, navíc klinický typ onemocnění není charakteristický pro konkrétní léčivo. Jedno léčivo může způsobit více klinických projevů poškození a jeden klinický projev může být způsoben více léčivy. Epidemiologie Údaje o incidenci polékového plicního postižení nejsou přesně známy. Vyskytují se zhruba mezi 4,1 a 12,4 případy/milion/rok. V pří- padě IPP představují 3 až 5 %. Incidence i prevalence se liší u různých skupin léčiv. Některá léčiva mohou v určitých skupinách subjektů vyvolat polékové postižení plic až ve 40 % případů. Zvýšené riziko je u kuřáků a pacientů s onemocněním plic. Může záviset na věku, dávce