Praktické lékárenství – 4/2019

www.praktickelekarenstvi.cz e13 AKTUÁLNÍ FARMAKOTERAPIE POLÉKOVÉ POŠKOZENÍ PLIC PRAKTICKÉ LÉKÁRENSTVÍ podaného léčiva nebo aplikaci několika léčiv s podobným účinkem současně. Nejčastěji udávanými jsou cytostatika, antirevmatika, amioda- ron a antibiotika. Léčiva působí řadou různých mechanismů účinku na plicní tkáň a imunitní systém, proto mohou způsobit jakýkoliv fenotyp postižení, který se vyskytuje u všech IPP. Žádný typický radiologicko- -patologický vzorec pro polékové poškození plic zjištěn nebyl. Nicméně závažnost polékového postižení odpovídá fenotypu IPP. V některých studiích byla zaznamenána míra úmrtnosti nad 50 %. Stanovení diagnózy Stanovení diagnózy polékového postižení zahrnuje širokou diferenciálně-diagnostickou rozvahu. Důležitým údajem je známá expo- zice danému léku, doba jeho užívání a radiologicko-patologický vzorec postižení plic a především vyloučení jiného plicního procesu. Pro polékové poškození plic může svědčit i zmírnění nebo dokonce vymizení příznaků a ústup radiologických změn. Klinický obraz polékového poškození plic odpovídá především fenotypu plicního postižení. Pomocí klinických nálezů a celé řady pomoc- ných vyšetřovacích metod je důležité vyloučit onemocnění, jejichž pro- jevy jsou podobné polékovému poškození plic. Příznaky jako jsou kašel, dušnost, bolesti na hrudníku provází většinu onemocnění plic a pleury, ale mohou být známkami jiného onemocnění (srdeční selhávání, renální insuficience) a velmi často projevem infekcí, které jsou způsobené aty- pickými patogeny (Mycoplasma pneumoniae, Chlamydophila pneumonie nebo Legionella), mykobakteriemi nebo plísňovými organismy. V rámci vyšetření anamnézy pacienta je nutné zjistit souvislosti mezi příznaky onemocnění a užíváním léku (doba užívání léku, dávkování, Obr. 2. Skiagramhrudníku v bočné projekci upacientky s amiodaronovouplící. V plicnímparenchymu jsou patrná splývající zastínění smaximemdorzobazálně