Praktické lékárenství – 1/2020

www.praktickelekarenstvi.cz e33 AKTUÁLNÍ FARMAKOTERAPIE HYPNOTIKA V LÉČBĚ NESPAVOSTI PRAKTICKÉ LÉKÁRENSTVÍ minimálně 5–10 % (4–6). Do chronicity přechází až 80 % pacientů s akutní nespavostí (7). Hlavní nárůst nespavosti je zaznamenáván od středního věku, s častějším výskytem mezi ženským pohlavím, u populace 65+ udává pří- znaky nespavosti až 65 % jedinců (4, 8–10). Příčiny vzniku nespavosti souvisí hlavně se zrychlujícím se životním tempem – nejčastější příčinou vzniku je stres, nedodržování spánkové hygieny, hlavně nepravidelný režim spánku a bdění. Nárůst nespavosti souvisí i se zvyšujícím se průměrným věkem populace (2). Zdravý člověk by měl usínat s maximální latencí 30 minut. Přes stadia NREM spánku (N1 a N2) dochází k prohlubování do stadia N3 (hlubo- ký, delta spánek), který hraje důležitou roli při regeneraci organismu. Spánkový cyklus je ukončen REM spánkem. Jeden cyklus trvá průměrně 90 minut, za noc se opakuje 4–5× podle délky trvání spánku. V první části spánku je zastoupen hlavně hluboký spánek (stadium N3), v druhé části naopak převládá stadium N2 a REM spánek. Nejvyšší procentuální zastoupení má stadium N2 (40–45 %), následuje N3 (20–25 %), REM spánek (20–25 %) a stadium N1 s bdělostí (méně než 5 %). Délka spánku se udává v širokém rozmezí 4–9 hodin. Průměrná délka spánku v ze- mích vyspělého světa je mezi 7 a 8 hodinami. Optimální doba spánku je individuální, měli bychom se při probuzení cítit vyspalí a odpočatí a tento pocit by v nás, při přiměřeném zatížení, měl přetrvávat do ve- černích hodin. U pacientů s nespavostí je popisován nárůst bdělosti, stadia N1 a úbytek stadia N3. Efektivita spánku je snížená (1). Základní metodou ke stanovení diagnózy nespavosti je podrobná spánková anamnéza. Polysomnografické vyšetření má roli hlavně v diferenciální diagnostice (syndrom neklidných nohou – RLS, periodické pohyby končetinami ve spánku, spánková apnoe atd.). Tab. 1. Komorbidní onemocnění spojená s insomnií (podle (2)) kardiální onemocnění (srdeční selhání, noční ischemické bolesti, arytmie a další) chronické onemocnění plic a dýchacích cest (noční astma, CHOPN, kašel) neurologická onemocnění (extrapyramidová onemocnění, polyneuropatie, epilepsie atd.) maligní onemocnění a chronické infekce psychiatrická onemocnění (deprese, úzkostné stavy, posttraumatická stresová porucha, závislost na návykových látkách) chronické onemocnění trávicí soustavy endokrinologická onemocnění alergie Tab. 2. Nejdůležitější chemické látky s negativnímdopademna kvalitu spánku (podle (2)) hypnotika (zejména rebound-insomnie u benzodiazepinů a barbiturátů) antidepresiva (zejména aktivující, např. inhibitory MAO, blokátory zpětného vychytávání serotoninu) antihypertenziva (např. β-blokátory) antiastmatika (teofylin, β-sympatomimetika) hormonální preparáty (např. tyroxin, steroidy, antikonceptiva) antibiotika (např. blokátory gyrázy) nootropika (např. piracetam) diuretika stimulancia (metylfenidát) alkohol