Praktické lékárenství – 4/2020

www.praktickelekarenstvi.cz e28 AKTUÁLNÍ FARMAKOTERAPIE Hypertenze jako nežádoucí účinek léčiv PRAKTICKÉ LÉKÁRENSTVÍ Elevace tlaku krve je u většiny pacientů rychlá, TK je třeba pečlivě monitorovat zvláště první 3−4 týdny po nasazení léčiva, a odeznívá po jeho vysazení. U pacientů s pokročilým nádorovým onemocněním byl detekován zvýšený TK při terapii sorafenibem již první den léčby a plně vyjádřen v době, kdy bylo dosaženo rovnovážných koncentrací léčiva – kolem 7. dne (11). Je třeba pamatovat na to, že denní podávání těchto léčiv není pra- vidlem, což může být důvodem kolísání hladin v průběhu léčby. Z růz- ných důvodů dochází k přerušení terapie nebo při progresi onemocnění k jejímu ukončení. Tomu je třeba přizpůsobit management hypertenze u této skupiny pacientů a je třeba stále antihypertenzní medikaci pře- hodnocovat. Pacient je ohrožen nejen hypertenzí při nasazení inhibitoru cesty VEGF, ale také hypotenzí při jeho vysazení. Pacienti, kterým je na- sazována terapie léčivy blokujícími cestu VEGF, jsou často polymorbidní a mají bohatou kardiologickou anamnézu a medikaci. Přestože jsou tito pacienti kompenzováni a jsou v dobrém „performence statu“, jsou zvláště rizikoví. U všech pacientů s nasazenou medikací, která blokuje cestu VEGF je třeba v diferenciální diagnostice při náhle vzniklé destabilizaci TK vzít nově nasazenoumedikaci do úvahy jakomožnou příčinu hypertenze a vyhodnotit stupeň závažnosti nežádoucího účinku a podle toho dále směřovat postup, viz tabulka 3 (12). Volba antihypertenzní terapie se řídí aktuálními standardními postupy a měla by být optimalizována případ od případu. Erytropoetin Hypertenze se může vyvinout u 20–30 % pacientů, kteří dostávají erytropoetin, objevuje se za 2 týdny až 4 měsíce po zahájení léčby. Předpokládaný mechanismus tohoto nežádoucího účinku není přesně známý, roli hraje zvýšení vápníku v buňkách hladkého svalstva cév, akti- vace lokálního systému renin‑angiotensin‑aldosteron, zvýšená produkce ET-1 a snížená syntéza NO (2). Erytropoetin může zvýšit TK o více než 10 mmHg, častěji u dialyzovaných pacientů než u pacientů ještě nedia- lyzovaných (2). Tab. 2. Incidence hypertenze po podání léčiv, která ovlivňují/blokují VEGF cestu, zpracováno podle Agarwal, et al. 2018, Touyz, et al. 2018 (7, 8) Učinná látka Incidence hypertenze (%) Aflibercept 41 Axitinib 40 Bevacizumab 4−35 Cabozantinib 33−61 Cediranib 43−87 Lenvatinib 42−73 Pazopanib 42 Ponatinib 68 Sorafenib 7−43 Ramucirumab 11−36 Sunitinib 5−24 Regorafenib 30−59 Vandetanib 33 VEGF: vaskulární endoteliální růstový faktor