Praktické lékárenství – 4/2020

www.praktickelekarenstvi.cz e39 AKTUÁLNÍ FARMAKOTERAPIE Nežádoucí účinky léků na kůži – alergické projevy PRAKTICKÉ LÉKÁRENSTVÍ The first step in patient´s management is withdrawing of the drug. Topical dermatological treatment depends on type of exanthema. Sys- temic therapy (antihistamins, steroids, immunosuppressives, IVIG, biologics) is used in severe cases. The records to the patients documen- tation (allergy pass) are crucial for prevention of repeated adverse events. Key words: cutaneous adverse drug reactions, SJS/TEN, diagnostic tests. Úvod Nežádoucí účinky léků jsou v posledních letech stále bedlivěji sledo- vány. Pro tento účel byly vytvořeny četné národní a nadnárodní registry, které jsou zaměřeny na typ léku, způsob podání, ale i na formu nežádoucí reakce a její závažnost. K velmi častým patří polékové nežádoucí kožní reakce, které jsou de- finovány jako nežádoucí vedlejší účinek při běžném, netoxickém dávko- vání. Jejich výskyt závisí na věku (u starších osob většinou častěji – užívají více léků), pohlaví (projevují se hormonální rozdíly), genetické informaci (existují rozdíly v enzymatické výbavě) i na vlivu životního prostředí (typ práce, sluneční expozice apod.). Výskyt a rozdělení Lékové hypersenzitivní reakce (DHR) postihnou 10–20 % hospitalizo- vaných, v obecné populaci se výskyt udává kolem 7 %. Polékový exantém tvoří až 8 % problematiky u dospělých kožně nemocných a asi 3–4 % u dětských pacientů v kožních ambulancích. Pro praktické rozpoznání je velmi důležitý průběh a charakter exantému, zejména pak časová souvis- lost s podáním léku (1). Základní klasifikace nežádoucích účinků léků na kůži rozeznává 2 sku- piny reakcí: farmakologické a idiosynkratické. Farmakologické reakce jsou předvídatelné, na dávce závislé – jedná se zejména o toxické reakce (asi v 80 %). Idiosynkratické reakce jsou nepředvídatelné, zpravidla nezávislé na dávce (v 10–15 %). Můžeme je dále rozčlenit na neimunologické reakce, kam patří nealergická hypersenzitivita, pseudoalergie a intolerance, a lékovou alergii, kdy hypersenzitivní reakce vznikají na podkladě imunologických mechanismů (2) (tab. 1). Pro klasifikaci typů alergických reakcí se vžilo dělení podle Coombse a Gella na 4 hlavní typy (tab. 2). Typ I znamená okamžitou přecitlivělost (za účasti IgE) s klinickými projevy kopřivky až angioedému s možností vystupňování do anafylaktické reakce (3). II. typ je cytotoxický se vznikem purpurózních výsevů až hemolýzy. III. typ je imunokomplexový, nejčastěji spojený s vaskulitidou, popř. s hemoragickými až bulózními ložisky, resp. exantémem při sérové chorobě. IV. pozdní buněčný typ (někdy nazý- vaný jako turbekulínový nebo ekzémový) bývá nejčastější a způsobuje jej většina léků. Klinické kožní projevy zahrnují opravdu široké spektrum makulo‑papulózních exantémů, nodózní erytém, lichenoidní a fixní lékový exantém, ale také nejtěžší formy polékových exantémů, jako je SJS/TEN, DRESS a AGEP (bude vysvětleno později). Podle nejvíce zapojených složek imunitního systému se IV. typ někdy rozděluje do dalších subtypů: IVa se zapojením hlavně monocytů a IFNγ, s klinickým vzhledemmakulo‑papulózního exantému; IVb s účastí eosinofi-