Praktické lékárenství – 2E/2021

www.praktickelekarenstvi.cz / Prakt. lékáren. 2021; 17(e2): e3–e13 / PRAKTICKÉ LÉKÁRENSTVÍ e4 AKTUÁLNÍ FARMAKOTERAPIE Léčivé látky s potenciálem vyvolat fotosenzitivní reakci Fotosenzitivní reakce vyvolaná léčivy Fotosenzitivní reakce je v klinické praxi rozpoznávaná jako sluncem vyvolaná dermatitida. Vyvolávací příčinou může být kromě užívání léčiv s fotosenzibilizujícím potenciálem také vlastní onemocnění kůže, jako na- příklad xeroderma pigmentosum, pelagra, porphyria, lupus erythematodes a chronická aknózní dermatitida. Aktuální vědecké poznatky ukazují, že léčivé látky s potenciálem vyvolat fotosenzitivní reakci tvoří významnou a dříve poddiagnostikovanou příčinu vzniku nežádoucí kožní reakce po expozici slunečnímu UV (ultrafialovému) záření. Ve větší míře je rizikové UVA 320–400 nm, následně UVB 290–320nm spektrum záření a s nejmenší mírou viditel- né světlo 400–700nm (1). Fotosenzitivní nežádoucí kožní reakce můžeme rozdělit na fototoxické a fotoalergické. Fototoxickékožní reakce se vyskytují častěji. Projevy na pokožce probíhají pod klinickým obrazem pálení, svědění, zčervenání, otoku a olupování kůže s následnou hyperpigmentací zhojenýchmíst. Kožní reakce se vyskytuje pouze na místech exponovaných slunečnímu záření. Reakce vzniká bezprostředně (5–20 hodin) po expozici nechráněné pokožky slunci v průběhu užívaní léčiva či po jeho topické aplikaci. Záření vyvolá excitaci fotosenzibilizujícího léčiva distribuovaného v pokožce, dojde k tvorbě volných kyslíkových radikálů, které přímýmpoškozenímbuněčnémembrány případně zasaženímDNA způsobují apoptózu. Rizika rozvoje fototoxického nežádoucího účinku závisí na velikosti dávky, délce užívání léčiva a na základních farmakokinetických vlastnostech léčivé látky. Míra zasažení vrstev pokožky od epidermis po stratum corneum se může lišit v závislosti na distribuci fotosenzibilizujícího léčiva v rámci jed- notlivých struktur pokožky. Fotoalergická kožní reakce se vyskytuje vzácnějí, avšak se závaž- ným poškozením pokožky. Fotoalergická reakce závisí na individuálním imunologickém vybavení jedince. V průběhu života se může vyvinout díky pozměněné schopnosti pokožky reagovat na kombinaci fotosenzibi- lizujícího léčiva a slunečního záření. Klinické projevy zahrnují zčervenání, ekzém a/nebo tvorbu drobných puchýřků, které se mohou vyskytovat i na místech bez přímého dopadu slunečního záření. Tento typ reakce nastupuje 24–72 hodin po expozici léčivé látce a slunečnímu záření. Předpokládá se, že po excitaci fotosenzibilizujícího léčiva dochází k jeho vazbě na proteiny epidermálních buněk a následně dochází k rozvoji alergické reakce IV. typu (2). Vzhledem k nárůstu počtu léčivých látek s potenciálem vyvolat foto- senzitivní reakci byla v rámci Evropské unie v roce 2012 přijata mezinárodní doporučení, která mají za cíl zvýšit fotobezpečnostní profil nových léčiv na základě vztahu klinických studií a registrace nových léčivých látek a pomocných látek. Faktory ovlivňující fotosenzibilizující potenciál léčiv: 1. Absorpce záření v rozsahu vlnových délek 290–700nm. 2. Schopnost tvorby kyslíkových radikálů po expozici slunečnímu záření. 3. Distribuce léčiva a jeho výsledná koncentrace ve tkáních exponovaných slunečnímu záření. Pro komplexnost nežádoucích účinků léčiv ve vztahu ke sluneční- mu záření je třeba ještě zmínit fotogenotoxicitu a fotokancerogenitu. V současné době probíhají klinické studie, které mají za cíl predikovat fotogenotoxicitu léčivých látek. Interpretace údajů týkajících se po- tenciální fotogenotoxicity léčivých látek není zatím v klinické praxi použitelná (3).