Praktické lékárenství – 3E/2021

www.praktickelekarenstvi.cz e27 AKTUÁLNÍ FARMAKOTERAPIE Farmakokinetické a farmakodynamické lékové interakce antiepileptik PRAKTICKÉ LÉKÁRENSTVÍ je klinický efekt interakce patrný. V případě enzymatické inhibice závisí časový průběh interakce na eliminačním poločasu původního (tj. ovliv- něného) léčiva, takže se po vysazení interagujícího léčiva zvýší aktivita ovlivněného léčiva tím rychleji, čím kratší je jeho biologický poločas (16). S lékovými interakcemi je spojen pojem „fenokonverze“, kterým je v odborné literatuře označován nesoulad („mismatch“) mezi geno- typicky predikovanou (genotyp) a skutečnou, negenetickými faktory ovlivněnou (fenotyp) schopností jedince metabolizovat léčiva zejména pomocí cytochromu P450. Tato genotypicko–fenotypická neshoda může mít významné klinické důsledky a může vyústit v suboptimální léčbu pacienta (17). Exkrece Přestože jsou lékové interakce AEP na úrovni renální exkrece vzácné, nelze je u léčiv vylučovaných stejným způsobem zcela vyloučit (15). Významnou roli v absorpci, distribuci, metabolismu i eliminaci léčiv (včetně AEP) mají tzv. lékové transportéry. V současnosti je zřejmě nej- známějším P‑glykoprotein (P‑gp), který umožňuje transport xenobiotik ven z buněk apikální membrány různých orgánů. Jeho přítomnost v gastrointestinálním traktu snižuje absorpci léčiv po perorálním podá- ní, v játrech a ledvinách se podílí na vylučování léčiv žlučí nebo močí. Tím dochází k ovlivnění tkáňové distribuce léčiv, které jsou „substráty“ P‑gp, s důsledkem snížení jejich terapeutického účinku. Podobně jako u metabolizujících enzymů typu CYP P450 nebo UGTs působí řada léčiv nejen jako „substráty“, ale také jako „inhibitory“ nebo „induktory“ různých transportérů, takže v případě užívání polyterapie (včetně AEP) může dojít ke klinicky významným lékovým interakcím, vedoucím ke zvýšení terapeutického účinku „substrátu“, toxicitě nebo naopak k tera- peutickému selhání. Co se týká působení transportérů na vznik klinicky významných lékových interakcí, jejich vliv je považován za srovnatelný s metabolizujícími enzymy (CYP P450, UGTs), avšak s doposud výrazně menším množstvím informací. Více na toto téma v článku „ Význam interakcí antiepileptik v rutinní klinické praxi“ autorů Kacířová I. a Grundmann M. ve stejném čísle časopisu. Farmakokinetické interakce mezi jednotlivými AEP jsou uvedeny v ta- bulce 4 (3). Ve sloupečku „původní AEP“ je uvedeno prvotně užívané léčivo, ve sloupečku „přidané AEP“ vliv přidaného AEP na léčivo již užívané. Příklad: prvotně užíván lamotrigin (viz sloupeček „původní AEP“, la- motrigin) topiramát 20 % neidentifikovaný CYP, močí v nezměněné formě valproát 93 % CYP: 2A6, 2B6, 2C9, 2C19; UGT: 1A3, 2B7; β-oxidace vigabatrin 17 % renálně v nezměněné formě zonisamid 40 % CYP3A4 Tab. 1. Pokračování