Prakt. lékáren. 2006; 2(3): 131-133
Snaha o terapii benigní hyperplazie prostaty rostlinnými drogami je známá více než 2 000 let. Skutečně účinná léčba se dostavila na přelomu 60.–70. let 20. století se zavedením vysoce čistých a koncentrovaných fytopreparátů do léčebné praxe (Pygeum africanum a Serenoa repens) a s prvními pracemi Caineho o vlivu alfa – adrenergních inhibitorů na mikci (prazosin). V současné době se trh s léčivy na benigní hyperplazii prostaty dělí na dvě zásadní skupiny, přičemž ta menší – fytopreparáty – tvoří cca 20 % bez ohledu na to, zda jsou hrazena ze zdravotního pojištění. 70 % trhu tvoří alfa adrenergní – inhibitory, z nichž je většina deriváty prazosinu (terazosin, doxazosin, alfuzosin) a v menšině (na trhu však nejvýznamněji zastoupena) je skupina odvozena od nové ne-chinazolinové molekuly – tamsulosinu (tamsulosin a jeno upravená tableta tamsulosin OCAS (TOCAS)). Práce definuje jednotlivé preparáty, vzájemně srovnává a snaží se vymezit indikace jednotlivých léčiv. Za nejúčinnější skupinu se považuje skupina – alfa-lytik. Jednotlivé preparáty jsou co do účinnosti plně srovnatelné a liší se pouze v procentu nežádoucích účinků. Pro molekulu tamsulosinu platí, že je nejbezpečnější farmakologickou variantou (rozumněj: ve své třídě) u nemocných nad 65 let a kardiaků.
Published: September 1, 2006 Show citation
Go to original source...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...
Go to PubMed...
Go to original source...